Můj malý zázrak

Před třema rokama jsem se poprve vydala do Medjugorie. Přivedla mě na to moje spolužačka, která už tam několikrát byla. Její vyprávění mě tak zaujalo, že jsem byla hned rozhodnuta jet taky...

 Letos jsem do Medju jela už potřetí, ale měla jsem jiné dovody než když jsem tam jela poprvé. Toto místo je okouzlující a vždy když odjíždím zanechá to ve mě pocit smutku, že je festival ukonce...

Ale letos to bylo všechno ulpně jiné...Odjížděla jsem s pocitem naplnění své víry k Bohu a oddaně jsem mu důvěřovala.

Když jsem přijížděla do Mejdu měla jsem strašně velkou prosbu, za kterou jsem se každý den modlila. Čtyři měsíce před odjezdem jsem se dozvěděla, že mám rakovinu. Byl to pro mě šok a nevěděla jsem si s tím radu. Doktor mě varoval at nikam neodjíždím, že by to mohlo dopadnout spatně a můj zdravotní stav se mohl zhoršit...I přes jeho varovaní jsem odjela, chtěla jsem ještě jednou, naposledy cítim úžasnout atmosféru tohoto festivalu. Při večerní mši když vidíte kolik lidí se modlí stejnou modlitbu je prostě něco neuvěřitelného...

Poslední večer se vždy chodí na Kryževac, kde se za svítání koná mše. Letos jsem byla rozhodnuta, že tam nepujdu, protože mi nebylo moc dobře. Kamarád mě však přemluvil, abych šla, že mi pomůže. V polovině kopce sem myslela, že už to nevyjdu. Síly mě co krok opouštěly, začala jsem se modlit. Chtěla jsem být nahoře tam jsem cítila, že jsem Bohu blíž. 

Když jsem se modlila najednou jsem ucítila, že nabírám opět síly. Začala jsem věřit, že to určitě zvládnu. Mše byla nádherná i když jsem byla hodně unavená.

Cesta domů byla pro mě strašná...Vůbec jsem nevěděla jak jsem na tom zdravotně. Ale někde uvnitř jsem byla klidná, že bude všechno dobré.

Hned po příjezdu jsem jela k doktorovi, který byl v šoku. Mé zdravotní testy byly mnohem lepší než před odjezdem. Dělali mi nejrůznější vyšetření a nikdo to do těd nechápu jak to, že se můj stav tak zlepšil...

Je to pro mě zázrak...když mi doktor řekl můj zdravotní stav, neměla jsem moc naději, že budu zase zdravá...Ted po pár měsích jsem skoro uplně zdravá...

Nikdy jsem si tolik nevážila každého dne, který nám Pán dá, jako ted...Je hrozné, že si většinou člověk uvědomí co má až když to ztratí...